Bismut byl zřejmě znám již ve velmi dávných dobách, protože se vyskytuje jak v nativním stavu, tak ve sloučeninách. Dlouho však nebyl jednoznačně uznáván jako samostatný kov, protože byl zaměňován s kovy, jako je olovo, antimon a cín.
Horníci ve středověku se zřejmě domnívali, že bismut je jedním ze stupňů vývoje stříbra ze základních kovů a byli zděšeni, když objevili žílu tohoto kovu v domnění, že tento proces přerušili. Ve spisech německého mnicha Basila Valentina z 15. století je tento prvek označován jako Wismut, což je termín, který mohl být odvozen z německého výrazu znamenajícího „bílá hmota“.
V každém případě jej mineralog Georgius Agricola, který rozpoznal jeho charakteristické vlastnosti a popsal způsob jeho získávání z rud, latinizoval na bisemutum. V polovině 18. století byl vizmut přijat jako specifický kov a práce o jeho chemii publikoval v roce 1739 německý chemik Johann Heinrich Pott a v roce 1753 Francouz Claude-François Geoffroy. Používá se také při výrobě šperků.
https://zivotmuze.cz/zazil-smutek-bolest-i-euforii-pred-ocima-krista-toto-je-pribeh-rekordmana/
https://muzskyprostor.cz/rady-pro-ridice-jak-se-poradit-s-projevy-syndromu-drazdiveho-tracniku-s-prujmem-kdyz-travite-zivot-za-volantem/
https://spravnimuzi.cz/jak-a-co-pestovat-ve-vyvysenem-zahonu/
https://e-muz.cz/podzimni-pobyt-na-terase-aneb-jak-si-prodlouzit-sezonu/